Lidé

02. 02. 2014 | † 18. 05. 2015 | kód autora: 16g

 Možná se to mnohým nezdá, ale i já jsem kdysi byl lidumil. Ne teda v tom smyslu, že bych se rád stýkal s lidmi, ale v tom smyslu, že mým cílem v životě bylo lidem pomáhat. Pomáhat jejich zlomeným srdíčkům, probodnuté duši, rozdrásaným zápěstím a rozpolcené mysli. Dělal jsem dlouho takového nevystudovaného psychologa, co uměl odvrátit mysl od sebevraždy, pomoci při nepokojích ve vztahu nebo ukojit touhu po vlastní krvi. Ano, klidně se zeptej pár lidiček a oni vám to poví sami. 

No, ale časy se mění. Prostě najednou zjistíte, že i kamarádka, co se s váma chtěla setkat a brečela, když s váma nemohla mluvit (tím myslím přes web) se změnila jenom ve svini, které je už všechno jedno, jen hlavně aby si na "kamarádovi" vylila zlost a ukázala jakej je king někde na ask.fm nebo facebooku. Jak typické, ale já blbec jsem se asi stejně ještě nepoučil nebo už vlastně jo. Srdce si vytvořilo takovou ledovou zeď, kam pustí už jenom pár lidí/nelidí. Jmenovat je nebudu, oni sami ví, co k nim cítím a možná to teĎ právě čtou. A ani na jejich označení nepoužiju titul "nejlepší přátelé" ale pouze "přátelé". To slovo "nejlepší" se mi mockrát vymstilo a už ho používat nehodlám. Nějaké BFF přenechávám naivním puberťákům a puberťačkám, co si myslí, že se svým kamarádem/kamarádkou zůstanou až do smrti. OMYL! Věčná umí být leda čistá a pravá láska, ale kdo vám ji dneska dá? Moc lidí ne...

A teď se dostaneme k jistému rozdělení lidské populace. Jo, dělím lidi na skupiny. Takže prvním tu mám takové ty lidské krysy - bez citu, arogantní, s touhou po penězích a majetku, no upřímně se divím, že už nepáchnou hnilobou ze svých duší, které jsou naprosto zkažené a nejhnusnější je, že je potkávám denně. Takové ty husičky, co se na mě dívaj z odporem, protože nejsem manekýn z Brava. Fůj, hlavně že ony zakrývaj každý beďar tunou makeupu, aby náhodou se jejich frajer nezeptal "Lásko, co to máš na obličeji?" by se asi potom posrali hanbou. Nebo ti namachrovaní frajeři, co si myslí bůhví jak jsou skvělí buď protože maj dvacet holek, nagelovaný háro nebo kupu taháků v penále. Děsný toto. A to jsem ještě nezmínil kravaťáky, co si chodí s kufříkem a vydělávají balíky peněz, doma nechávají děti, co ani neví jak jejich táta vypadá a chudák matinka zvažuje rozvod. A nebo radši ani rodinu nemaj a hřejou si prdel buď u rodičů nebo někde v nějakém luxusním bytě.

Dál bych šel k lidem, kteří mají touhu pomáhat, umí se usmát na chudáky nebo bezdomovce a rádi vás i vyslechnou, ale stále nemají na to nebýt člověkem. Sami třeba prodělali nějakou špatnou příhodu, třeba jsou to vyléčení feťáci nebo alkoholici. Nebo se stále ještě řežou nebo každým dnem zvažují sebevraždu, ale mají lidskost, kterou je naučila krutost tohoto světa a právě proto se snaží pomoct těm, co jsou na tom jako on...

.... I když někdy ten boj vzdají a skončí v blázinci po pokusu o sebevraždu...

A další skupina? Ti se nedají nazvat lidmi. Jsou to diamanty společnosti. Čistí, tolerantní a laskaví. Takoví ti lidští andělé jimž může být kdokoliv. Může to být vaše starší sousedka nebo babička, která se na vás ráda usměje nebo i nějaký spolužák, který ví, jak život bolí. Aby tam byl rozdíl mezi druhou skupinou, tito tvorové si vybrali sami. Vybrali si sami cestu, po které jdou, tu trnitou, protože jsou jiní, ale stačil by jeden krok a mohli by také skončit v pití nebo drogách. Nebo jenom jeden krok a mohli být úplně jiní než jsou teď. Tady se musí každý sám zamyslet kolikrát byl schopen někomu pomoci a nechtěl za to nic. Kolikrát se něčeho vzdal ve prospěch někoho jiného a kolikrát někomu vykouzlil úsměv na líci bez toho aby za to dal jedinou korunu. Kolikrát kdo někomu pomohl a nic od něho něchtěl, ani poděkování. Kolikrát na sobě najdete chyby a dokážete je uznat a příjmout...

Já už lidmi pohrdám a nechci s nima nic mít. Ti se kterýma se bavím spadají do druhé nebo třetí kategorie, a mají otevřené oči. Vidí víc ve mě i ve světě, ve kterém žijeme. Nevím, možná se mi to vymstí téže a nakonec zůstanu odloučen od lidské rasy, ale stejně pořád tu máme otázku. Co je to vlastně člověk? Opravdu je to ten tvor, který po světě běhá dnes a honí se za penězmi? Nebo by člověkem měl být ten, kdo vidí hrůzy tohohle světa a nejde v sobě touhu pomoct? Není náhodou dnes urážkou říct, že se chováme jako zvířata? Vždyť žádné zvíře by kvůli majetku neopustilo svou rodinu. Ano, vím, že každé zvíře se na pojem "rodina" dívá jinak, ale přece jenom. Kolik zvířat by vyhodilo svoje dítě do popelnice nebo jo utýralo. Ano, některá zvířata svá mláďata zabíjí, ale to pro dobro ostatních z vrhu nebo protože by nepřežilo ani týden. Neslyšel jsem ale ještě o zvířeti, co by 4 roky mučilo své dítě a nakonec utýralo. 

Kdo je tedy zvíře a kdo člověk? A kdo je člověk a kdo "člověk"? Je dneska vůbec výhrou nazývat se člověkem nebo se radši mám nazývat zvířetem? Ano, já se radši nechám nazvat zvířetem, zrůdou, magorem, bláznem, andělem, démonem, ďáblem...jen abych se vyhnul pojmu "člověk" protože sic mám postavu a kostru člověka, tak mi chybí ta zkažená dušička a jsem za to i rád, protože sice mě asi svět mockrát ještě srazí na kolena, ale alespoň mám čím se pyšnit.... 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky zvirata

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.